Třinec leží v údolí a provoz tu má horský charakter. Každodenní stoupání do částí jako Lyžbice, Konská, Kanada nebo Oldřichovice znamená velké zatížení motoru při nízké rychlosti — přesně ten režim, ve kterém diesel produkuje nejvíce sazí. Následné popojíždění v kolonách na I/11 směrem k Českému Těšínu pak teplotu výfukových plynů sráží pod 300 °C, zatímco pasivní regenerace potřebuje více než 550 °C.
Druhým typickým scénářem je krátké dojíždění za prací — Třinec, Bystřice, Návsí nebo Český Těšín jsou od sebe 10–25 minut jízdy. To je přesně ta doba, po které řídicí jednotka aktivní regeneraci spustí, ale řidič ji vypnutím motoru přeruší. Opakovaně přerušená regenerace znamená nespálenou naftu ve válcích, její průnik do olejové vany a ředění motorového oleje — což je předstupeň zadřeného turba.
Třetím faktorem je průmyslový charakter regionu — dodávky, nákladní vozy a stavební technika jezdí po Třinecku celý den v těžkém městském a úvozovém provozu. Popel, který v matrici zůstává natrvalo, zde přibývá znatelně rychleji než u vozu jezdícího dlouhé dálniční trasy.